blog

stejně tak, jak jsem si neuměla představit vánoce bez Beatky, tak jsem si neuměla představit jaro, krásné počasí i velikonoce bez té mojí holky.  To období milovala. Nebývalo ještě takové teplo a práce na zahradě si užívala s obrovskou radostí.

Řádila jako čert, když jsem sekala trávu. Napadala sekačku, až to bylo nebezpečné. Byla schopná vykousat i kabely, tak jsem kvůli ní koupila sekačku ruční. Je to trošku na kondičku, ale krásný trávník. 

Krásný trávník, příprava záhonů, prořezané stromy a keře, ty byly opravdu jen chvíli. Všude rozkousané klacky a vyhrabané díry, které budu uklízet ještě roky. Stále na ni myslím a snažím se to celé zvládat bez ní. Jde to mizerně.
 
Je Velký pátek a já vzpomínám, jak Beatku bavili koledníci. Ti, ještě střízliví se neodvážili ani do ulice, jakmile slyšeli její štěkot, ti opilý sem tam zabloudili a ty si právě vychutnávala nejvíc. Řvala na ně a ještě si užívala toho, jak jsou zmatení.

Moc mi nepřidala skutečnost, že další fenečka prohrála svůj boj se zákeřnou nemocí. Je mi to ze srdce líto.
Pína stále statečně bojuje, což je potěšující. Držím palečky, vám děkuji za přízeň a přeji krásné velikonoční svátky.                                                                                                                                                    IP 

10. 2024

Jak to pokračuje

Včera uplynul třetí týden bez Beatky. V minulém týdnu, během dvou dnů, ze mě spadla ta nejhorší trýzeň a nastal boj o fyzické zdraví. Rok jsme zápasily s rakovinou a poslední měsíce s velmi intenzivní péčí.

Zápřah, který provázel Beatčinu onkologickou léčbu s kolísavým zdravotním stavem, se na mně podepsal. Intenzita a dlouhodobost nasazení vedla k dočasné setrvačnosti i po její smrti. Minulý týden mi došla energie a tím do popředí vstoupily tělesné stezky. Samozřejmě zanedbané i různé příznaky, protože Beatka byla přednější, mi dávají co pro to.

Snažím se na tom pracovat, taky co jiného mi zbývá, ale s tím, že Beatka na tom byla určitě hůř. Statečná holka. Mám obavu, že se jí nevyrovnám ani v nejmenším. Hodně mně naučila, nebyla náladová, byla hodně svá a pouhou vlastní přítomností dokázala nasytit obrovský prostor svou živoucí energií a to i když jen spala. I když byla tak vážně nemocná. Jak to dělala, nevím. Bez ní jde vůbec všechno mizerně a usuzuji, že moje snaha dostat se do kondice bude mít, snad, výsledky za mnohem delší období, než kdyby byla se mnou.

Moc mi chybí

23. 9. 2024

Něco o vztahu

Otázka, proč je pro mě ztráta, mé veliké psí dámy Beatky stále tak bolestivá, mně tentokrát zavedla do oblasti vztahů. Denně postrádám její projevy charakteru, inteligence, temperamentu, charisma … Uměla dělat vtipy, a to vážně.

Co je pes a jaký význam má pro člověka, obecně, (Pes domácí (Canis familiaris, příp. Canis lupus f. familiaris) je největší domestikovaná šelma a jedno z nejstarších domestikovaných zvířat vůbec. Provází člověka minimálně 14 tisíc let.), se lze dočíst např.: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pes_dom%C3%A1c%C3%AD. Což mi ale nestačí. Brouzdáním v literatuře, ve stylu topící se stébla chytá, jsem se dostala k právu. Českému právu. Podle § 494 Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí … https://www.kurzy.cz/zakony/89-2012-obcansky-zakonik/paragraf-494/

Domnívám se, že jsem rovněž smysly nadaný tvor, tedy alespoň v to doufám, a bez ohledu na zákon, pro mě má Beatka zvláštní význam a hodnotu. Nechci mluvit za mou psí dámu, jaký jsem měla pro ni význam a hodnotu já, ale co vím jistě, věděla moc dobře, že jsem rovněž smysly nadaný tvor. Pro můj vztah k Beatce, byla stěžejní její charakteristika osobnosti. A ano, za velkou osobnost ji pokládám. Čím víc vzpomínám, tím se mi stává doslova fascinující osobností. Přiznávám, že psychologie osobnosti mi není neznámá, tak jsem měla tu čest, poznat mnoho společného.

Osobnost se v psychologii vymezuje z hlediska tří aspektů, statického (integrace), dynamického (interakce) a společenského (směřování k cíli): je to "individuum, chápané jako integrace k seberealizaci v interakci se svým prostředím."[1] Podle G. Allporta je to "dynamické uspořádání těch psychofyzických systémů jednotlivce, které určují jeho jedinečné přizpůsobování se prostředí." https://cs.wikipedia.org/wiki/Osobnost

Tedy z mého pohledu, jsme se vzájemně chápaly jako tvorové, individua, jednotlivci, osobnosti, patřící jedna k druhé. Byly jsme si blízké, byly jsme si sobě navzájem blízké. Takhle podobně: " Podle § 125 trestního zákoníku se osobou blízkou rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec, manžel a partner. Jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako újmu vlastní. https://cs.wikipedia.org/wiki/Osoba_bl%C3%ADzk%C3%A1

Proč to tak bolí? Vztah, láska, vzpomínky … všechno ve mně žije a Beatka? Při hledání odpovědi jsem našla článek, který mně, tak trochu vyděsil.:

Fascinující objev … "Co spojuje všechny organismy? Samozřejmě to, že jsou živé a poté zemřou. Příroda ale opět ukazuje, že naše vnímání světa nehodlá respektovat. Život a smrt totiž nejsou podle všeho jediné dva stavy.

Zcela zásadní je však samotná podstata objevu. Nyní máme za to, že organismus je buď živý, nebo mrtvý. Můžeme maximálně některé jeho části udržet funkční a například je transplantovat do jiného těla. To je ale něco jiného než samovolný vznik nového organismu přeskupením některých buněk mrtvého těla". https://medium.seznam.cz/clanek/brana-do-sveta-soucasna-definice-zivota-a-smrti-nestaci-fascinujici-objev-ukazuje-jak-vznikaji-zombie-organismy-87301

Jestli moje Beatka "někde" je, tak jen doufám, že netrpí, neprožívá ztrátu jako já. To radši budu trpět za obě, klidně ať se mi posmívá. To taky uměla. 

                                                                                              IP

21. 9. 2024

Něco o truchlení

Bolí to stejně, i když předem vím, že to bude bolet, a jak.      I když mám dostatek odborných informací, a i když už mám osobní zkušenosti, bolí to stejně.

O truchlení je poměrně, dost literatury, i článků, které lze rychle nalézt na internetu, a spousta z nich se také opírá o pět fází <https://cs.wikipedia.org/wiki/Model_K%C3%BCbler-Rossov%C3%A9>. Lze se v nich dočíst, mimo jiné, že stav, proces, nebo prožívání ztráty, je individuální.

Moje, "individuální", truchlení má spíš příznaky psychického traumatu.

"Emocionální: šok, odmítnutí, neuvěření situace, pocity bezmoci, smutku, strach, úzkost, podrážděnost, neschopnost odreagovat se, změna nálady, zlost. Fyzické: bušení srdce, neschopnost soustředění, noční můry, poruchy spánku, zvýšená únava. I potom, co příznaky odezní, je mohou vyvolat věci, které připomínají nepříjemnou situaci. Může se jednat o vůni, pach či obrázek."(srov.<https://cs.wikipedia.org/wiki/Psychick%C3%A9_trauma>)

Tak tohle úplně všechno, a ještě pořádná nálož bolavých myšlenek. Možná je to tím, že jsem delší dobu "pečovala" ve dne i v noci, až do posledního vydechnutí. Možná tím, že v osudný den, prvně, nic nenasvědčovalo tomu, že by měl být ten poslední, a možná proto, že můj vztah byl hodně silný. Kdo ví …

Do podrobností nechci, možná ještě ani nemohu zacházet, ale ze všeho, toho zoufalého hledání úlevy (v literatuře od psychologie přes filozofii až k náboženství), jsem našla několik vět, při kterých se mi ve vzpomínkách vrátila dávná zkušenost, a musím jim dát, tak říkajíc, za pravdu.

"Jít dál znamená přijmout svou ztrátu – ale to není totéž jako zapomenout. Můžete jít dál ve svém životě a uchovávat si vzpomínky na někoho nebo něco, co jste ztratili, jako důležitou součást sebe. Ve skutečnosti, jak procházíme životem, se mohou tyto vzpomínky stávat stále více nedílnou součástí definování toho, kým jsme." <https://wearemenzies.com/wellbeing/_resources/cz/guides/Prvodce-Jak-se-vyrovnat-se-zarmutkem-a-ztratou#top>

                                                                                         IP